Welcome











.

nové webovky

26. prosince 2016 v 12:54 | Alenushka
Krásné odpoledne všem,

Velice se omlouvám za ,,mrtvé " období, měla jsem toho v práci až nad hlavu (pokladní v Albertu na Dubine) a HLAVNĚ ! pracuju na nové knize, -krokodyl, která si už našla své fanoušky. Rozjela jsem o ni totiž celé webovky ! Prosím Vás, abyste se mi tam jukli, popřípadě odebirali novinky, řekli svůj názor, nebo cokoli...budu Vám moc vděčná.

Přeji Vám jen to nejlepší DO Nového Roku a ať se Vám splní vše, po čem toužíte.

Odkaz na webovky je : www.krokodyli-droga.cz

Vaše Alu
 

hledání sama sebe

14. prosince 2015 v 13:24 | Alena Hrubá
Vážení přátelé, milí čtenáři,
Mrzí mě, že jsem včas nestihla napsat na předešlé téma týdne, jímž bylo : ,,Hledání sama sebe", a proto bych to ráda napravila. Spousta lidí říká, jak obtížné je něco najít. Dámy mi jistě dají za pravdu, kolikrát je pro ně těžké najít šminky, kabelku, nebo mobilní telefon. Podnikatelům se zase každou chvíli nedaří najít klíčky od auta, brýle, které mají přímo na očích, nebo svou oblíbenou kravatu. Jsou i zapálenci, kteří hledají celý svůj život třeba nějaký poklad...já si ale myslím, že spousta takových věcí se dá najít během krátké doby...ale najít sám/ sama sebe, bývá opravdovým uměním snad pro všechny. Musím přiznat, ač nerada, že už jsem se několikrát pristihla, jak hledím z oken MHD, nebo prostě jen tak pokukuju po ostatních a domyslim si o nich příběh. Odhaduji jejich vlastnosti, jejich povahy, jen podle toho, jak se tváří, nebo jakou mají náladu. Ale co když tomu pánovi, který se tak mraci, nedávno zemřel někdo blízký ? Co když ta slečna s kulatým briskem,, co vypadá, že právě vychodila zakladku, není jedna z těch pubertacek, co každému vlezou do postele jen, aby zapadly, ale co když se stala obětí brutálního znásilnění ? A co když ten plešatý pán nestojí o poslední výstřelek módy, ale prožívá své poslední dny, týdny, možná měsíce, protože je v posledním stádiu tak zákeřné nemoci, jako je rakovina...může to tak být, ale taky nemusí. Ale ptam se, kdo z nás má právo být soudcem a soudit lidi podle vzhledu, nebo podle toho, jak se tváří ??? Nikdo z nás není dokonalý. Ale můžeme na sobě pracovat. Ne nadarmo se říká, že než začneme někoho soudit, měli bychom se nejdříve zamyslet sami nad sebou. Události za poslední dobu mě přiměli na sobě zamakat. I když vím, že hledání sama sebe, především svůj smysl života a působení v něm, je to nejtěžší hledání ze všech, premyslim nad tím a i když se mi kdykoli zda, že už jsem hodně blízko, nakonec zjistím, že jsem ještě dal, než jsem byla předtím...
A jak jste na tom vy ???

Vaše Ája

další blog

11. srpna 2015 v 22:51 | Alena Hrubá
Drazí blogeri, blogerky, mili přátelé, ode dneška jsem pro Vás založila nový blog, s názvem : www.svermisvetrapeni.blog.cz Doufám, že tomuto blogu zustanete věrní a že vyzkousite i již zmíněný blog. Budu se na Vás těšit. Vaše Aja
 


Vítejte z5 !

12. ledna 2015 v 17:20 | Alena Hrubá
Vážení a milí,

všem se velice omlouvám za prodlevu, měla jsem opravdu moc práce. Školu vystřídala práce, takže opravdu nebylo moc času. A navíc jsem zamakala na nové knize o droze jménem Krokodýl, které donedávna zamávala internetem :)

Budu sem postupně přidávat nové info, kdo by měl zájem se dozvědět něco víc, prosím o komenty :)

jsem i na FB stránce : Alena Hrubá - Spisovatel

Mám Vás všechny čtenáře i čtenářky ráda :)

Mějte se hezky a čago Bello :)

Vaše Ája

Pomozte mi , split si sen

4. října 2014 v 13:43 | Alena Hrubá
Ahojky, všem, kteří na mě nezanevřeli a stále navštěvují moje stránky.

Ráda bych Vás o něco poprosila. Soutěžím na facebooku o dostatečnou podporu lidí. Pomozte mi i vy splnit si můj sen , stát se spisovatelkou a hlasujte pro mě na facebooku. Stačí si zajít na stránku facebooku, kliknout na odkaz a pak PUBLIC - to je VEŘEJNĚ sdílet. Tím se mi přičte hlas.

http://dreamcatcher.cz/dream/detail/1137?utm_source=facebook.com&utm_medium=podpora

A tady odkaz je. Všem moc díky.

Téma týdne - cestování časem

24. března 2014 v 13:40 | Alena Hrubá
Vážené čtenářky, vážení čtenáři

Toto téma týdne nás nutí trochu k zamyšlení. Kdo z nás by nechtěl cestovat v čase ? Poznat svou milnulost, budoucnost a třeba dostat i příležitost podívat se na místa, o kterých se mu nikdy nesnilo. Kdo z Vás není zvědavý na to, jak to s ním bude vypadat třeba za 10 let ? Co ho čeká, popřípadě co udělat proto, aby to nějak mohl změnit ? Pravdou ale je, že se říká, že i kdyby člověk věděl, co ho čeká, neměl by to měnit, protože by se mohlo stát ještě něco horšího.
Minulost ale není o nic záludnější. Jsou chvíle, které bychom si připomínali pořád a pořád dokola a někdy - ruku na srdce , častěji - se tlučeme do hlavy, protože jsme udělali nějakou hloupost a potom si ze srdce přejeme : Kéž bych uměl/uměla cestovat v čase, tolik bych toho udělal/la jinak.
Proto se se mnou teď, prosím, zkuste zamyslet. Nebylo by lepší nad svými činy přemýšlet, a raději dvakrát něco zvážit, než pak litovat svých chyb ?
Cestování v čase je sice moc krásná věc. Ale Bohužel. Zatím nefunguje...

Vaše Aluš

Lapac snu

23. března 2014 v 8:55 | Alena Hruba
Mili ctenari, mile ctenarky,

Opet tady mame dvouvyznamove tema tydne. Tedy tema, ktere muzume videt kazdy uplne odlisne. Ja to treba vidim takto : 1) Lapac snu, jako osoba, ktera nas chce odradit od nasich cilu, snu, ktere chceme promenit ve skutecnost. Kazdy by si mel jit za svym snem, at uz je jakkoli blaznivy. Teda pokud zrovna neni vasim snem smirovat celebritu, kdyz vari, a schovavat se u ni nekde v byte :-)

2) lapac snu, jako vec - ruku na srdce. Komu uz se nekdy nezdal nejaky osklivy sen ? Dobre vime, ze lapace snu si vyrabeli uz indiani. Pokojne si spali ve svych ti pickach , protoze verily, ze je lapace pred zlymi sny ochrani. A verte mi, nebo ne, neco na tom opravdu je. Ja jsem mela jednu dobu nocni mury v
kuse. Zacalo me to stvat, protoze jsem byvala co nejdele vzhuru abych nemusela spat, protoze jsem se desila snu, ktere zase prijdou. Kdyz je clovek zoufaly, tak zkousi vsechno a hlavne dela vsechno proto, aby bylo vsechno zase tak, jak ma byt. No, a protoze jsem byla zoufala dost, udelala usem si lapac zlych snu. a verte mi nebo ne, od te doby se mi spinka, jako v bavlnce :-)

Vase Aja

Setkání s Maniakem

18. září 2013 v 15:26 | Alena Hrubá
Pokouším se trošku prorazit do světa slávy, ale na tuhle dobu jsem asi moc velký romantik, protože když knihy nejsou přehlceny sexem a násilím, mám dojem, že se prostě nemůžete uchytit :(
Proto bych v soutěžní povídce : Setkání s literární postavou, ráda nahlédla do hlavy Grantleyského rozparovače, George Markahama, kterému vdechla život výborná spisovatelka Martina Cole.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konečně jsem dosáhla svého vysněného cíle. Psát do novin ty nejnapínavější články a zpovídat ty největší psychopaty,vrahy a všemožně nevyrovnané úchyly, abych věděla, co se odehrává v jejich choré hlavě. Už jsem sice měla pár es v rukávu, ale tohle bylo něco jiného. Byl to Londýn. Tedy přesněji řečeno Grantley a právě tam na mě čekal největší solo kapr. George Markaham. Byl nedávno propuštěn za dobré chování a já, jakožto novinářka, byla u toho. Všichni ostatní kolegové se na něj slétli jako supi. On se však podíval na mě, vzal si mě stranou a přislíbil, že mi poskytne soukromý rozhovor.
Byl listopad a já čekala na smluveném místě. V odlehlém parku, kde na zem padaly listy a vítr si s nimi laškovně pohrával. Pomalu se smrákalo a já netrpělivě vyčkávala jeho příchodu.
Najednou jsem ho spatřila. Při pohledu na jeho ledové oči a úsměv, při kterém sotva odhaloval zuby, mi naskočila husí kůže. Celá nesvá jsem vytáhla svůj poznámkový blok. "Proč jste spáchal všechny ty vraždy ? Měl jste nějaké trauma z dětství ? Zasloužilo si zemřít i to dítě ?" On ale zarytě mlčel. Pak najednou promluvil. "Všechny ženský jsou děvky. Dokonce i ty. Jinak bys sem nepřišla." Pohled mi padl na jeho kabát, z jehož kapsy vytahoval svůj armádní nůž. Chtěla jsem křičet, ale stáhlo se mi hrdlo. Než jsem stačila zareagovat, ucítila jsem chlad ostří, které mi proťalo tepnu na krku. Celý svět se mi jakby vzdaloval. Jen z dálky jsem slyšela jeho smích, hraničící s hysterií.
Probudila jsem se až v nemocnici. Jak jsem mohla být tak hloupá ? Více mně však trápila otázka, proč mě George, jako jedinou, nechal žít, když všechny jeho oběti zemřely. Ví vůbec, že jsem přežila ?NOvinářka přežila útok Grantleyského rozporavače. Tisk se toho chytí. Nejhorší na tom bylo, že pokud opravdu neví, že žiju, dozví se to a pokusí se mě zabít znovu...

Co by se stalo, kdyby

20. února 2012 v 10:58 | Alena Hrubá
Nevěřím tomu, co řekne, že nikdy nepřemýšlel nad otázkou : Co by se stalo, kdyby...
Já sama jsem si ji položila už nejmíň tisíckrát. A věřte, nebo ne, ne vždy bylo snadné najít odpověď. Co by se tedy stalo, kdyby.... kdybychom měli jiného prezidenta, kdybychom se k sobě lépe chovali, kdybychom ´více pomáhali druhým, lépe se učili, dělali věci s větší rozvážností.
A to je možná právě to. Kdybychom více přemýšleli nad věcmi, které chceme udělat, možná bychom si nemuseli tak často pokládat otázku, co by se stalo, kdyby. Zdrojem této otázky se stává právě naše chybování. Přiznávám, chybovat je lidské. Ale mnohdy činíme rozhodnutí, kterých později litujeme a proto si v podvědomí i svědomí stále klademe otázku : Co by se stalo, kdyby....
Vždyť posuďte sami. Kdyby lidi nedělali chyby, nevzniklo by nikdy slovo kdyby. Tak co ????

Déšť

31. října 2011 v 11:02
Vážení a milý, prašiví a hnilí,

Ráda bych se vrátila k minulému tématu , jímž byl DÉŠŤ. To, že miluji déšť, by si mohl povšimnout každý, kdo navštívil www.unibook.com a vyhledal si můj pseudonym. Alice Lili Rainová. Rain, jak jistě všichni zkušení i nezkušení angličtináři vědí, znamená déšť. Právě kvůli lásce k tomuto přírodnímu úkazu jsem si zvolila i svůj pseudonym. Déšť je pro mne neodmyslitelnou součástí našeho života. Dává zemi vláhu, ovlivňuje život všech lidí na zemi a někdo si svůj život bez něj neumí představit. (chudé země a pod.)
Na jednu stranu déšť způsobuje také problémy v podobě povodní, vodních vírů a někdy si i lidé na polích stěžují, že jim vyplaví celou úrodu.
Navzdory tomu, že znám všechna pro a proti, déšť ke mně zkrátka patří a já ho mám opravdu ráda.(i když mi také občas leze na nervy.) Je pro mě symbolem romantiky... (byly časy, kdy jsem s mou láskou tančili v dešti valčík a maximálně jsme si to užívali.) Stejně jako polibky v dešti. Když vás celé skrápí kapky deště a vy své milované zahrnujete vášnivými polibky.. když cítíte, jak po vás stéká, jak se proplétá zkrz vaše vlasy...
Dobré je na dešti také to, že dokáže splynout se slzama. Někdo Vám umřel, nebo se s Vámi rozejde a vy se toužíte skrýt, aby nikdo neviděl Vaše slzy. A pak, se jako zázrak, spustí déšť a vy pláčete s ním... nikdo Vás nevidí, jen on Vám nasloucháa pomáhá Vám, aby jste splynuli spolu s ním....
No trochu jsem se zasnila, tak doufám, že Vám to moc nevadí.. Těším se na Vaše ohlasy... (pokud možno ne kritické :D)

Mějte se fajn, Vaše ÁJa

Kam dál