Už usíná dítě, město už jde spát,
duchové si chtějí se světýlky hrát.
Otvírá se hřbitov, do smrtelné tmy,
to jen jedno znamená. Přicházíme MY.
Probudíme mrtvé, nenecháme spát,
příjdou se nám pomstít, budeme se bát.
Do tmy vrže rakev, na stěně je stín,
tu mi kapka krve padne na můj klín.
Venku ani noha, jen já cestou jdu.
Nezbylo nám času, mrtví už jsou tu.
Já se svými přáteli, uzavřela kruh,
sama smrt mě polila, vedle mě je duch.
Jeho ruka studená, na rameno sáhne,
nebudu si zahrávat, do hrobu mě táhne.
Musíme ho odvolat, dřív, než pozdě bude,
moc dobře to nevidím, duchové jsou všude.
Spojíme své síly, nesmíme mít strach,
když se na nás usmívá zlý masový vrah.
Už je velmi pozdě, musíme brát ohledy,
k mrtvolám co vrhají k nám vražedné pohledy.
Když se kolem podívám, projede mnou chlad,
vidím všechny mrtvoly, které mají hlad.
Někdo sfoukl svíčku, skoro jako zvyk,
do prázdna se ozval pronikavý křik.
Otevřeme oči, předposlední nádech,
než se někdo probudí s ostrou kudlou v zádech.
Přeji všem krásné sny

