close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





                 Welcome











.

Říjen 2010

strašidelná báseň :D

14. října 2010 v 21:05 trocha toho nadpřirozena atd..
Už usíná dítě, město už jde spát, 
duchové si chtějí se světýlky hrát.
Otvírá se hřbitov, do smrtelné tmy,
to jen jedno znamená. Přicházíme MY. 
Probudíme mrtvé, nenecháme spát,
příjdou se nám pomstít, budeme se bát. 
Do tmy vrže rakev, na stěně je stín,
tu mi kapka krve padne na můj klín.
Venku ani noha, jen já cestou jdu.
Nezbylo nám času, mrtví už jsou tu. 
Já se svými přáteli, uzavřela kruh,
sama smrt mě polila, vedle mě je duch.
Jeho ruka studená, na rameno sáhne,
nebudu si zahrávat, do hrobu mě táhne.
Musíme ho odvolat, dřív, než pozdě bude, 
moc dobře to nevidím, duchové jsou všude.
Spojíme své síly, nesmíme mít strach, 
když se na nás usmívá zlý masový vrah.
Už je velmi pozdě, musíme brát ohledy, 
k mrtvolám co vrhají k nám vražedné pohledy.
Když se kolem podívám, projede mnou chlad,
vidím všechny mrtvoly, které mají hlad.
Někdo sfoukl svíčku, skoro jako zvyk, 
do prázdna se ozval pronikavý křik.
Otevřeme oči, předposlední nádech, 
než se někdo probudí s ostrou kudlou v zádech.

Přeji všem krásné sny

SEXUÁLNÍ DESATERO

14. října 2010 v 20:55
Čaute, všichni mladí :)

je mi jasné, že ač mnohým z vás není 18, přesto jste neodolali pokušení navštívit tuto rubriku. 
Není se čemu divit. Napíši zde zatím jen něco málo s velice lehkou sexuální tématikou. 
A to : SEXUÁLNÍ DESATERO

1. Na mnoha místech souložiti budeš

2. nevezmeš penis do úst nadarmo

3. pomni, abys souložil alespoň 3x do roka

4. Chraň všechny orgány své

5. K večeři si dej párek, ne výron semene

6. Stačí dírka malinká a je z tebe maminka

7. Buď věrný své nevěstě, syfilis je na cestě

8. Při sexu nemysli na fotbal ani na Pamelu Anderson

9. V krajní nouzi předstírej orgasmus

10. Svou souloží neohrožuj sousedy pod sebou :D

Tak, to je vše. Doporučuji tato přikázání prát přinejmenším s rezervou. :D Jinak všem přeji příjemný den... nebo snad příjemnou noc ????

epitaf

14. října 2010 v 17:19 smutnéé
Do mramoru vytesáno jméno, co ještě dlouho nemělo tam být,
srdce její čímsi probodeno, děťátka, co nedostalo možnost žít...

potrat

14. října 2010 v 17:16 potraty pohledem básníka
Ach mámo, proč já byla tou obětí,
řekni, proč jsi zabránila mému početí ?
Proč nechtělas být v mém obětí ? 
Řekni, proč vzalas život svému dítěti ?
Což ten plod Ti nestál za to ?
Což nebyl Ti cennější než zlato ?
Vždyť vymýšlelas pro mě jména,
Tak odpověz mi, proč ta změna ?
Jak ublížila Ti duše čistá ?
A co Tvé rozhodnutí ? Byla sis jím jistá ?
Proč teď pláčeš a bičuješ mé svědomí ,
vždyť jsi mě zabila v plném vědomí.
Zanech slzy, nač ta lítost, 
vždyť jsem jenom hloupá bytost.
Je mi vážně smutno, je to teprv hodina, 
mohla z nás být dobrá rodina....

(z pohledu nenarozeného dítěte)

A Dost !

14. října 2010 v 15:08 | Aja |  fotky do mojí knihy
hřbitov

Maminka

14. října 2010 v 14:45 | Adelka
Mí drazí čtenáři...

Chvíli jsem tak přemýšlela nad tím, o čem bych dnes napsala. Pak mě to napadlo. Sedím teď u počítače a se mnou je tu máma. My dvě spolu máme nepředstavitelně krásný vztah. V žádné rodině se to neobejde bez hádek. A samozřejmě ani v té naší. Ale přesto vím, že tahle žena by se pro mě dokázala rozdat, dát za mě svůj život.. Byla to vždy ona, kdo mě podržel nad vodou, když jsem byla na dně. Občas jsem na ní pěkně hnusná, ani nevím proč. A pak mě to moc mrzí. Protože mám velký vztah k literatuře, poezii a podobně, rozhodla jsem se jí svou lásku oplatit formou písně, kterou si teď zpívá každý večer a to je pro mě prostě úžasné. Napadlo mě, že i Vás by mohlo zajímat, jak ta písnička vypadala. Proto Vám ji sem teď napíšu. 


1. Zvedám telefon a volám linku známou,
    zas mi smutno je a chci být se svou mámou.
    Říct jí mámo, chvíli poslouchej,
    ze všech lidí jsi pro mě ty tou nej.
  

2. Každý úsměv Tvůj mé rány v srdci léčí,
    vždy ses starala o mně s velkou péčí.
    díky Tobě teď jedno jistě vím,
    moje mámo, jsi pro mě prostě vším. 

ref: Chci ti říct, jak jsem rád, že se můžu s Tebou smát,
       že své srdce můžu nechat žhnout,
       chci Ti stále víc a víc, říkat mámo z plných plic,
       chci Tě zase pevně obejmout

3.Život utíká a s ním se blíží stáří, 
    které nakreslí ti vrásky do tvých tváří.
    Já je dlaní svou něžně pohladím
    a jsem ráda, že s tebou zůstat smím.

4. Až jednou příjde den, kdy prolomí se ledy,
    pak zřejmě pohled náš se setká naposledy,
    zavřeš oči své, i vítr ustane,
    vzpomínka v srdci mém však navždy zůstane...


Od svých kamarádů jsem slyšela, že ne všichni mají takové štěstí. Buď se o ně maminky nezajímají, nebo o ně některé děti přišli. Což si nedovedu a ani raději nechci představit. Jsem ráda, že svou maminku mám a že spolu máme tak krásný vztah. A Vy, milý čtenáři, až dočtete tento článek. zkuste i Vy své mamince říct, jak moc ji máte rádi. 
Zatím se mějte, pokud možno nejlépe. 

místo, kam musíme všichni...

13. října 2010 v 21:35 | Adélka
Hřbitov. Toto slovo ve mne vyvolává zvláštní pocity. Pro některé je toto místo uklidňující, jinému nahání hrůzu. Jedno je ale jisté. Musíme tam jednou všichni. Ať dřív, nebo později. Za celý svůj kratičký život jsem se s tímto slovem setkala už několikrát. Dokonce víckrát, než by bylo zdrávo. Slyším jej vyslovovat především z úst mladých lidí.. Ale proč ? Proč tolik mladých lidí touží po smrti ?  nešťastné lásky ? Kvůli problémům v rodině, či snad ve škole ? Mnoho mladých si neváží svého života. Hazardují s ním. Někteří by naopak chtěli žít, ale nemohou. Proč ? Nemoci, autonehody, sebevraždy, vraždy... Mnoho lidí pak sklání hlavu a s uslzenýma očima chodí s kyticí uctít památku svých milovaných, na tolik známé, možná milované a mnoha lidmi nenáviděné místo : HŘBITOV. 
Často mě zamrazí, když vidím, jak je do toho ledového mramoru vytesáno jméno někoho, kdo ještě nemusel zemřít... 
Milí čtenáři, važte si života. Ač se to na první pohled nezdá, ukrývá i mnoho šťastných chvil, které se musí prožívat na plno. Snad Vás to zavedlo k zamyšlení. 

Smysl života

13. října 2010 v 12:29 | Adéla Skalinová
Smysl života. Jaký vlastně je ? Tahle otázka mi prolétla hlavou snad už 1000 x. Dlouho jsem ho hledala a nikdy nemohla najít. Vůbec jsem nedovedla pochopit, proč se člověk narodí a pak stejně musí, dřív nebo později, umřít. Proč smích musí střídat slzy, proč den střídá noc, proč zároveň nenávidíme i milujeme.
Nikdo mi na tyto otázky nedal odpověď. Přemýšlela jsem: Šťastný manželský pár. jeden pro druhého by se rozdal. O týden později zahyne manžel při autonehodě. Jaký má teď život smysl ? Bez lásky... bez něj...
Při tomto pomyšlení jsem se neubránila zachvění... zalezla jsem do peřin a z ničeho nic začala psát. Z čista jasna mě napadlo moudro, které mi SMYSL ŽIVOTA pomohlo najít.

Mí drazí přátelé,

Život je boj a mnozí hráči již odpadli. Těžké chvíle je donutili ukončit hru, nemožně plnících se pravidel. Je to tak, ať chceme, nebo ne. Někdy nám padne 6 a jindy ani nemáme čím hrát. Přesto nám život míchá kartami. Než se ale rozhodneme ukončit hru, uvědomme si, že je alespoň jedna nádherná chvíle, pro kterou se vyplatí hrát dál...