close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





                 Welcome











.

A Dost !

10. listopadu 2010 v 20:25 | já |  Kapitoly do mojí knihy
Přestože bylo léto, už nejméně dva týdny pršelo. Nikdo nevycházel ven. Nešťastná Adéla seděla ve svém pokoji. Její slzy splývaly s kapkami deště, které dopadaly na chodník. Nemohla myslet na nic jiného, než na to, jak se její maminka cítí. Musí teď sedět v obývacím pokoji a poslouchat ta sprostá slova a urážky. Když už si myslí, že je konečně klid, opět se ozve tátův hlas. ,, Už od doby, co jsem si tě bral, jsem věděl, že ty nebudeš na výchovu dětí nikdy dobrá." ,, Když jsi to věděl, tak proč sis mě vzal ?" ,,To teda nevím. Jedno vím ale jistě. Že jsem udělal velkou chybu." ,,Vypadni, nebudeš ničit naši rodinu! " Následuje facka a po ní tři další. ,,Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat. Je ti to jasné ?" ,, Nech nás na pokoji. Já už s tebou nechci žít. Požádám o rozvod." ,,Jestli to uděláš, tak tě zabiju." To už nevydrží ani Adéla a s hrůzou vykřikne. ,,Pane Bože, prosím tě, už dost !" 
Jakmile to dořekla, otec bouchl dveřma a odešel , jak měl ve zvyku pokaždé, když ho něco rozčílilo, do hospody. V domě se rozhostilo děsivé ticho. Adéla věděla, že otec delší dobu nepříjde, a proto s pláčem přiběhla do máminy náruče . Teprve po nesčetných polibcích na těle i na duši se uklidnila a pak, pod tíhou vyčerpání usnula. Když se za nějakou dobu probudila, matka se oblékala. ,,Kam jdeš ? " Ptala se ustaraně. ,,Jdu na policejní stanici." ,,Vrať se brzy a dávej na sebe pozor." ,,Neboj, budu, ale ty se připrav. zřejmě se tvůj otec nevrátí v dobré náladě." Adélin obličej se zkroutil. Dala se z něj vyčíst spousta věcí. Strach, úzkost, bolest, obavy, zármutek, ale zároveň i špetka naděje. Naděje v to, že ještě někdy bude jejich rodina normální. Nějakou chvíli byla doma sama. Pak napjaté ticho přerušilo hlasité odemykání dveří. Hlavou jí prolétla jen jediná myšlenka. Táta. Rychle utekla do svého pokoje , posadila se na postel a s tlukoucím srdcem čekala, co bude dál. Najednou se otevřely dveře do pokoje a do nich vstoupila máma. ,,Maminko," zvolala Adéla. ,,Už bude brzy po všem, zlatíčko. Řekla jsem panu komisaři, že to není první případ a že už jsem dříve požádala o rozvod. No, a pravě dnes to, jako na zavolanou přišlo. Není sebemenších pochyb o tom, že tě soud svěří do mé péče." ,,To je sice všechno krásné, mami, ale kam půjdeme ?" ,,Neboj se, však my už to nějak vyřešíme. " Sotva to dořekla, letní vítr se s rachotem opřel do oken a rozevlál záclony. Matka s dcerou byly tak vyděšené, že ani nezaregistrovaly příchod otce. Byl opilý. Hodil na zem jakousi tašku, kterou občas nosíval do práce a upadl na gauč. Když se trošku vzpamatoval,protřel si oči a přímo před sebou na skleněném stole uviděl soudní obsílku. Ani se nemusel dívat dovnitř, aby zjistil obsah. Jeho tep byl znatelně zrychlený. V obličeji zrudl a prudce vstal. Bez ostychu došel až k Adélině pokoji. Rozrazil dveře a nelidsky zařval. Obě přepadl panický strach. Chtěli utéct. Bylo však příliš pozdě. Otec zamkl dveře a chytil matku za vlasy. Dcera se snažila přivolat pomoc. Marně. Pevně ji chytil za zápěstí a hodil s ní na postel. Za každý výkřik dostala facku. Mlátil ji tak dlouho, dokud nepadla do bezvědomí .  Poté její matku odtáhl do ložnice a teror mohl pokračovat. Čím více se mlátila, tím více ji mlátil. Ke všemu na ni ještě řval.  ,,Já tě varoval, ty mrcho. Toho budeš litovat. To kvůli tobě jsem přišel o práci, rozumíš ? Ty můžeš za všechno. Všechno je to tvoje vina ! Tak, teď se mnou pěkně půjdeš ven, aby se ti pročistila hlava, až budeš vypovídat u soudu." ,,Ne, vykřikla skoro nepříčetně a plivla mu do obličeje. Kromě další facky si vysloužila něco mnohem bolestivějšího. Zkroutil ji ruce dozadu tak nešťastně, že jí jednu zlomil. ,,Kurva, " řekl vztekle. Tohle mi ještě chybělo. Seber se a padej do koupelny. Trochu se uprav, ať mi u lékaře neděláš ostudu." Pomalu se s uslzenýma očima, modřinami na těle a zlomenou rukou pokoušela vstát a dojít do koupelny. Její muž však nebyl spokojen a zařval na ni :,,Dělej!" Bolelo ji celé tělo. Ale co měla dělat ? Manžela se bála a proto radši poslechla. Podívala se do zrcadla. Udělal z ní trosku. Život pro ní přestával mít cenu. Chtěla ho skončit. Moc dobře věděla, že stačí otevřít skříňku nad umyvadlem, vytáhnout krabičku s prášky na spaní, vsypat si jich pár do dlaní.... netrvalo by příliš dlouho a bylo by po všem. Pak si Ale vzpomněla na Adélu. Copak jí tohle může udělat ? To ne. I přes všechna utrpení se musí dát trochu do pořádku. ,,Kde jsi sakra tak dlouho ?!" Ozve se najednou z předsíně. Když místo odpovědi sešla dolů, chytil ji za zdravou ruku a chtě nechtě ji táhl k autu...

.... Zanedlouho auto zastavilo před nemocnicí. Už když vcházeli dovnitř, nemohli si nevšimnout řady lidí v čekárně. Nakonec se i oni dostali na řadu. Doktor je přívětivě pozdravil. Když se lépe podíval na ženu, v očích měl obavu a zároveň údiv. Ne však kvůli zlomenině, nýbrž kvůli ženiným četným modřinám. Sedl si za psací stůl, aby mohl zapsat příčinu zranění. ,,Nuže paní..."                  ,,  Skalinová ". ,,Ach ano... povězte mi prosím, jak došlo k vašemu zranění. " ,,Sklopila hlavu a do země tiše řekla : ,, Upadla jsem na schodech. ,,Chápu..." Řekl lékař a z jeho hlasu bylo jasné, že si o tom myslí své. ,,Musím vám provést RTG. Pojďte prosím za mnou." ,,Mohu jít také ?" Zeptal se muž. Přestože se žena na lékaře podívala ustaraně a tím dala jasně najevo, že jí je to proti srsti,
lékař musel souhlasit. Poslední šance na záchranu byla tudíž úplně ztracena...

.... Po zrentgenování doktor, se slovy : ,,Počkejte prosím, za chviličku vám přinesu výsledky," odešel do vedlejší místnosti. Muž okamžitě využil příležitosti. ,,Myslela sis, že ti to jen tak projde, viď ? Ale to ses přepočítala." Žena se nezmohla na slovo. ,,Tak to nesu, je to velice komplikovaná zlomenina. Bude to složitý proces. Ruka musí samozřejmě do sádry, ale ještě předtím musíme provést mnohá opatření. Mimo jiné jsme zjistili, že máte i jiná poranění, která situaci nijak nezlehčují. Musíme si vás tu ještě nějaký čas nechat. " ,,To nevadí." Řekl muž. ,,Rád jí budu oporou v takové těžké chvíli." Žena se jen hořce usmála. Však víc, než starost o sebe, teď měla o svou dceru Adélu. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 haf haf | Web | 14. listopadu 2010 v 12:16 | Reagovat

Ahoj, moc tě prosím, hlásni mi tady: http://dalida-fr.blog.cz/1011/3-kolo-sonp
Předem moc díky:-)

2 haf haf | Web | 14. listopadu 2010 v 12:17 | Reagovat

Jo,hlasuj pro Kiss-Crazy Crazy Nights.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama