Říká se, že tělo je pouze jakousi tělesnou schránkou pro naši duši. A já už jsem se několikrát přesvědčila, že je tomu skutečně tak. Když nás bolí zuby, zajdeme si k zubařce, když jsme nemocní, zajdeme si k lékaři, když nás bolí hlava, stačí nám prášek. Ale když nás bolí duše.... kam jdeme v takovém případě...
Přátelé jsou tu od toho, aby nás podporovali, neopouštěli nás v těžkých chvílích, to vše pro nás dělají a my se cítíme silní... alespoň na nějakou dobu...
Já si ale myslím, že ač máme kolem sebe spoustu fajn lidí, s bolestí se na konec musíme vypořádat stejně sami.
Každý z nás už určitě nějakou bolest na duši zažil... Někdo se s ní vypořádal hůř, někdo líp. záleží na intenzitě bolesti...
Buďte silní a nenechte bolest, aby zasáhla vaši duši...
Protože s každým úderem je křehčí a křehčí...
Vím to sama a můžu Vám k tomu říct, že moje duše se proti bolesti obrňuje tím, že se snažím pomoct druhým....
Takže kdyby jste potřebovali nějak pomoct, nebo potěšit, stačí napsat...
krásné Vánoční a ničím nerušené svátky Vám přeje
Vaše Aja

aho nejsme si jistá jestli to tyj si mi psala na blog protože jsi nedala blog tak jsme Tě našla podle přezdívky... a o život jsem přišla když jsme jeli na dovolenou k moři a najel do nás kamion...