close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





                 Welcome











.

Únor 2011

První stránky deníku

25. února 2011 v 19:28 | co-mohl-napsat-zivot |  Kapitoly do mojí knihy
Kapitola 7
První stránky deníku
"Milý deníčku.
Před čtyřmi dny jsem utekla z domova. Už jsem to jednoduše dívat na to, jak táta maminku bezdůvodně bije. Tentokrát to přehnal. Druhý den jsem se stala obětí přepadení. To bylo to nejhorší , co jsem v životě prožila. Momentálně bydlím u Ondry.
Nebýt jeho, možná bych už ani nežila. V poslední době mi zachránil život i panenství. Stará se o mě jako o vlastní sestru.
Na jednu stranu to nechápu. Málokdo by se takhle zachoval.
Na druhou stranu jsem mu za to strašně moc vděčná.
Ukázal mi nový smysl života. Zavedl mě do kostela.
Nikdo nikoho nesoudil, všichni spolu vycházeli.
Díky němu jsem také potkala Petra. Kluka, který mě okouzlil a do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Včera jsem s ním prožila něco nádherného.
Vzal mě k rybníku, nad nímž zapadalo slunce.
Jediná vlastnost, která mě na něm trochu znepokojuje, je jeho smělost. Zavázal mi oči a já musela jít celou dobu po slepu. Jedinou jistotou byl on. Musela jsem mu důvěřovat. Neměla jsem jinou možnost.
Myslím, že ke mně něco cítí.
Když jsme odcházeli, řekl mi o nějakém výletě s malýma děckama. Prý jestli bych nechtěla jet sním. Byla jsem tou nabídkou nadšená a protože ani Ondra nic nenamítal, rozhodlo se. Za týden pojedeme. Upřímně se těším. Už od maličkama jsem snila o tom, že jednou budu dělat vedoucí nějakým malým dětem.
Teď se mi můj sen konečně splní.
Dnes máme jít do aquaparku. Jsem zvědavá, jak budu vypadat v plavkách. Z domu jsem si totiž kromě modřin odnesla i několik komplexů méněcennosti. A jeden z nich je právě ten, že si připadám tlustá.
Ondra se mi to snaží všemožně vymluvit. Jak tak nad tím uvažuju, v aqaparku bude spousta pěkných dívek. To by v tom byl čert, aby alespoň tam nějaká Ondru nezaujala. No nic. Musím už jít, ale večer sem určitě napíšu..."
...ÚTERÝ VEČER …..
"Ještě teď cítím vůni chlorované vody. Dnešek stál opravdu za to. Cákali jsme po sobě, smáli se na celé kolo, zkrátka byla legrace. Nemohla jsem si nevšimnout jedné rusovlásky. Celou dobu po Ondrovi pokukovala. Mohla na něm oči nechat. Myslím, že on si toho byl dobře vědom. Zítra nás všechny čeká náročný den.
Chystáme se na velkou túru na kolech. S těma dvěma si opravdu nemůžu ztěžovat na nudu.
I když vím, že už bych měla jít spát, vůbec se mi nechce. Vzpomněla jsem si totiž na maminku. Co asi dělá ? Myslí na mě, jako já na ni? To už se zřejmě nikdy nedovím. Zbývá se jen modlit a doufat, že Bůh ještě někdy svede naše cesty dohromady.
Mě…..ČTVRTEK ODPOLEDNE......
"Milý deníčku, omlouvám se, že píši až dnes, ale včerejší túra byla dost vyčerpávající. Já si ale neztěžuju. Alespoň budu mít dobrou kondičku. Výlet už klepe na dveře. Dnes se vyspím a zítra pojedem. Jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat. O Dobešově slyším poprvé. Je to prý v blízkosti Oder. No uvidíme.
Ještě si nachystám věci na zítřek, prtože jak se znám, určitě se mi ráno nebude chtít..."
…....PÁTEK DOPOLEDNE.......
"Pokoj uklizený, věci sbalené. Teď už jen lenošit a čekat, až Péťa dorazí.... Ale ne, právě jsem to zakřikla. Ondra mě volá k obědu. No nic, tak já běžím...."
Dole to nádherně vonělo pórkovou polévkou.
"Tak co, sbalená ?" "Řekla bych, že jo." "No jen aby." "No dovol ? Za koho mě máš ?" "Promiň, jen nechci, abys odjela nepřipravená a aby sis to tam náležitě užila."
"To já se omlovám, že jsem po tobě tak vyjela. Děkuju, že se o mě tak staráš."
Ondra se jen usmál a víc to nekomentoval.
ním názor a jdu spát. Říká se přece, že spánek je nejlepší lékař. Brzy zase napíšu."

SEX

25. února 2011 v 19:18 | co-mohl-napsat-zivot |  +18 však víme :)
Tak k věci, drazí čtenáři.
Protože trapných poznámek a neutichajících věčných témat na téma sex už mám opravdu dost, rozhodla jsem se napsat na téma týdne. Nedávno jsem slyšela, jak kamarádka říka :"Mám kamaráda a on má tři adeptky na chození, tak se ho ptám, kterou si teda vybere. A on mi řekne, že prý tu, která mu dá jako první..."
Přátelé, v tu chvíli jsem si myslela že s tak zanedbatelným stvořením, jako je muž, se už nikdy nebudu zabývat a na chlapi do smrti kašlu. Ano, ono by se dalo pochopit, že myslí každou 12. vteřinu na sex. Ale to, že s námi zacházejí jako s kusem hadru, už je na mě opravdu MOC!!!!! Tak už mě kolikrát napadlo, že oni ani neznají vyšší hodnoty, než je sex. Chodí s námi jen proto, a teď mi odpusťe ten slangový výraz,anbychom jim mohli "podržet". Je mi z toho opravdu zle. Žena chce aby byl muž něčím, na koho bude spolehnutí. Neříkám, sex je fajn věc, ale s MÍROU. doslova NENÁÁÁÁVIDÍÍÍÍM kecy typu : "Když se se mnou nevyspíš, tak mě nemiluješ." Co je to s prominutím za pi*oviny ??? Sex by měl být pro muže a ženu čímsi posvátným, vzácným, na co by se mohli těšit a ne aby se mladá dívka, stresovala z toho, že pokud svému milovanému nedá to, oč ji žádá, pustí ji k vodě. Copak tohle je láska ? Sex má být s láskou hluboce propojen. SEX BEZ LÁSKY JE PROSTĚ K NIČEMU!!!!! Daleko více si vážím chlapců, kteří na první milování s dívkou počkají tak dlouho, jak bude chtít ONA!!!! Mimo to, některé slečny své panenství berou jako poklad a trápí je, že byly hloupé a dali ho někomu, kdo za to vůbec nestál. Potom jim je líto, že své poprvé nemohli dát někomu, kdo je OPRAVDU MILOVAL. Trápí je, že pokaždé, když se dívají na nějaký film, ve kterém dojde k milování, dotýčný je DO NEBE ŠŤASTEN, ŽE DÍVKA JE JEJICH PRVNÍ. A aby toho neylo málo, onen dokonalý televizní muž to zakončí tím, že se jich zeptá, zda je "to" nebolí. K vzteku. Věřte tomu, nebo ne, poznala jsem i takové dívky, kterým tohle opravdu vadí a jsou smutní z rozhodnutí, které kvůli chlapci udělali. Jak naložíte se svým milováním, to už je na vás. Ale následky si ponesete vy sami.
Vaše Aja

sv. Valentýn

14. února 2011 v 19:09
Když amor náhle ranil šípem srdce mé, 
posedla mě láska a všechno s ní spojené. 
Otevřel mi oči a já náhle prohlédla, 
do těch nejkrásnějších očí jsem ten den pohlédla.
Cítila jsem teplo na své hrudi,
a uviděla, jak mě svými křídly budí.
Laskal mě a šeptal do uší,
Že vždycky, když mě budí, srdce se mu rozbuší.
Pak beze slov políbil mě na mé rty
a já věděla, že mým andělem budeš už navždy ty... 

U rybníka

13. února 2011 v 16:34 | co-mohl-napsat-zivot.blog.cz |  Kapitoly do mojí knihy
Kapitola 6

U rybníka

Když se Ondra probudil do nového dne, uvědomil si, že usnul a otočil se směrem ke dřezu. Ouha. Nádobí bylo umyté. "Dobré ráno, Ondro, jak ses vyspal." "Dobré ráno, no v posteli by to bylo pohodlnější." Adéla se upřímně zasmála. "To ti věřím."
"Díky, že jsi umyla to nádobí." "Není zač." "Škoda jen, že jsi nenachystala i snídani." Zažertoval Ondra, Adéla to však vzala vážně. "To můžu snadno napravit."
Vzala tedy prkénko a nůž a chystala se krájet. Se zasněným pohledem rozkrojila a řízla se hluboko do prstu. Když to Ondra uviděl, bleskurychle vzal čistý kapesník a Adéle jím zraněný prst obvázal. Přes tenkou vrstvu kapesníku prosakovaly kapičky krve. Ondra se Adéle hluboce podíval do očí. Ta mu jeho pohled opětovala. Brzy však Ondra očima uhnul.
"Díky." Řekla tiše. "Není zač. Posaď se, dodělám to." "Jsem nemožná."
"Jsi zamilovaná a v tom případě jsou takové nehody na denním pořádku. Jestli mi chceš s něčím pomoct, můžeš převléct peřiny, umýt všechna okna a uvařit oběd. Čas ti tak rychleji uteče a pak co nevidět příjde Petr a provede tě po okolí."
"To je výborný nápad. Hned po snídani s tím začnu. Mimochodem... promiň mi tu otázku, ale neříkal jsi náhodou, že velký úklid děláš až v sobotu ?" Místo odpovědi se jí zeptal otázkou. "Promiň mi i ty ten smělý dotaz, ale ty těm pár maličkostem říkáš velký úklid ?"

"Už mlčím." Řekla a pustila se do práce. Byla pilná jako včelička.
Vesele si zpívala a těšila se na pozdní odpoledne...
…. Když byla o pár hodin později se vším hotová, vyšla ven a na louce natrhala plnou náruč květin, které dala do vázy. Protože do jeho příchodu ještě nějaká chvilka zbývala, začala květiny aranžovat.
Dala si záležet a proto výsledná práce vypadala fantasticky.
Uslyšela zvonek. "Je tady." Pomyslela si. "Jdi otevřít !" Křikl na ni Ondra. Dodala si trochu odvahy a šla ke dveřím.
"Ahoj, krásko," řekl, když otevřela dveře. "Ahoj," odpověděla nervózně. "Chtěl bych tě dnes vzít na jedno místo. Je tam nádherně. Myslel jsem, že by se ti tam mohlo líbit. Musím tě ale varovat, že o tom místě víme jen já a Ondra. Proto tam musíme jít v naprosté tajnosti." "No a v čem je problém." "Neber to osobně, ale ani ty nesmíš vědět cestu. Proto tě prosím, abys se otočila." Poslechla.
Petr vytáhl z kapsy šátek a začal jím Adéle zavazovat oči.
"Počkej!" Řekla vystrašeně a pokoušela si šátek z očí strhnout.
Petr jí však chytil za ruce, přitáhl si ji k sobě a řekl: "Pššt, jen klid, jen klid." Adéla, jako omámená, se přestala bránit. Cítila bezmoc, napětí, strach ale zároveň i velké vzrušení, oddanost a touhu.
Chytila se jeho ruky a nechala se vést.
Plně mu věřila a její kroky směřovaly tam, kde jeho. Trvalo nějakou dobu, než došli na místo.
Když Petr usadil Adélu na lavičku, která tam stála, sundal jí šátek z očí a sedl si vedle ní.

Adéla z prvu nic neviděla ale když konečně zaostřila, naskytl se jí pohled na nádherný rybník,nad nímž zapadalo slunce. Uprostřed pluly dvě labutě. Zatajila dech. Takovou krásu snad v životě neviděla.
"Ach, Petře, to je nádhera. Děkuji ti, že jsi mě sem vzal." Petr se jen usmál a poté se oba zadívali na žhavou kouli, která se pomalu ale jistě skláněla za obzor. Petr využil romantické chvíle a položil Adéle ruku kolem ramen. Oba věděli své, oba mlčeli.

Petr prolomil ticho a zeptal se : Za týden jedu s děckama z kostela na výlet. Nechtěla bys jet taky ?" "Moc ráda. A kde to vůbec je ?" "V Odrách. Je tam v okolí taková malá vesnička.
Uvidíš, že se ti tam bude líbit." "Určitě." "Dobře, dohodnuto. Příjdu pro tebe v pátek o půl druhé, tak buď připravená."
"Žádný strach."
"Je pozdě. Měli bychom se vrátit." "Proč to všechno tak rychle utíká ?! Chtěla bych být ještě chvilku s tebou." "Ondrovi už bude smutno." "Ale mě bude bez tebe víc." "To neříkej, jinak tě unesu až na kraj světa a už budeš jen moje." "To nemusíš, já s tebou půjdu dobrovolně." "S tebou se člověk opravdu nenudí." "Ale já jsem to myslela vážně." "Vždyť to já přece taky."
"Doprovodil bys mě domů ? Prosííím." "Přece sis nemyslela, že bych tě nechal jít samotnou. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo." "Tak jdeme."
"Půjdeme zkratkou. Znám to tady jako vlastní boty." "Jen abychom se neztratili."....

….. Co čert nechtěl, za chvíli už opravdu nevěděli jak dál. Adéla začala panikařit. Chytila se Petra za ruku a začala potichu vzlykat. Když si toho všiml, jemně jí bříšky svých prstů osušil zmatenou tvář. Když k tomu dodal i úsměv a přislíbil, že společnými silami najdou cestu zpět, znatelně se uklidnila.
Na cestu jim svítil zářivý úplněk. I když klopýtali přes kořeny stromů a semtam si museli odkrývat z obličeje smrkové větvičky, nevzdávali se. Došli až na konec lesa a když odstraňovali poslední větévku,užasli.
V dálce stál tolik známý kostel, jež ozařoval měsíční svit. Velmi se zaradovali a utíkali k němu. "Odtud už je to opravdu kousek."
"Doufám, že už nebudu muset jít poslepu."
"Ne, teď už to opravdu nebude nutné." Z ničeho nic se Adéla začala klepat. Když to Petr zpozoroval, sundal rychle svou lehkou mikinu a oblékl ji Adéle. "Děkuju." "To je přece samozřejmost.
Konečně došli domů. Petr zaklepal na dveře. Asi po deseti v teřinách se v nich objevil rozespalý Ondra. "Díky, že jsi mi ji dovedl v pořádku." "SKORO." Dodala Adéla a hnala se do kuchyně. "Tak já už pomalu půjdu." "Pozval bych tě dál, ale sotva držím víčka." "To je v pohodě, já už stejně musím jít."
Když Ondra zavřel dveře, šel za Adélou, která u stolu popíjela čaj.
"Tak jak sis užila dnešní den ?" "Řekla bych, že to byl jeden z nejnezapomenutelnějších zážitků. K rybníku, nad kterým zapadalo slunce mě ještě nikdo nikdy nevzal." "Tam jsem chodíval s Andreou." Posteskl si Ondra.
"To je mi líto." "Nemohla jsi to vědět." "Ale mohla. Petr říkal, že je to tajné místo, o kterém víš jen ty a on." "To že řekl ?" Ujistil se pobaveně." "Jo, přesně tohle." "To je ale cvok. Řekl bych, že to byla spíš velmi dobrá záminka, než tajné místo." Oznámil pobaveně. "A co bylo dál ?" Zajímal se.
"Pak jsme se málem ztratili."
Tentokrát se Ondra neudržel a od plic se zasmál. "To je mu podobné." "Ale ne!" Vykřikla najednou. "Zapoměla jsem mu vrátit tu mikinu. Vidíš, to mi připomělo... jede za týden s děckama na tábor a chce, abych jela taky. Myslíš, že bych mohla ?" "Jistě, proč ne." Od té doby, co skončil školu, pravidelně takhle vypomáhá a vždycky za to něco dostane."
"Já myslím, že je to skvělé. Alespoň do doby, než bude mít nějakou stálou práci. No nic. Myslím, že si půjdu lehnout."
"Jen běž. Uvidíme se zítra."

Večeře s Petrem = kapitola 5.

8. února 2011 v 9:28 | co-mohl-napsat-zivot.blog.cz |  Kapitoly do mojí knihy
Kapitola 5

Večeře s Petrem

Když vystoupili z autobusu a došli až k útulnému domečku na pokraji lesa, Ondra upadl do hlubokého křesla a s upřímným výdechem řekl : "Konečně doma." Oba se shodli na tom, že potřebují na chvíli vydechnout. Ondra znuděně pohupoval nohou a Adéla, uvelebená na gauči, si obtáčela prámínek vlasů kolem prstu. Brzy se jim začali klížit oči , a tak na chvíli usnuli.
Jak spali, čas utíkal.
Jako první se vzbudila Adéla. Zdál se jí ošklivý sen. Trhla sebou a když si uvědomila, že zaspala, podívala se na hodinky. S hrůzou zjistila, že už za hodinu a půl bude Petr zvonit u dveří. Vyletěla z gauče a začala lomcovat s Ondrou.
"Ondro, Ondro, vstávej, za chvíli máme návštěvu a my ani nezačali s večeří." "Bez obav." Řekl a za doprovodu zívání se řádně protáhl. Jelikož si rozdělili, kdo bude co dělat, šla jim práce od ruky. Když se dvířka trouby zavřela, Adéla si postěžovala. "Doufám, že se to stihne upéct dřív, než Petr příjde." "To já taky, bývá dochvilný."
Netrvalo dlouho a vůně šunkofleků zaplnila celý dům...

…. Přesně, když starožitné hodiny po babičce odbíjely půl sedmé, zazvonil u dveří zvonek. Adéle se rozbušilo srdce. Ondra šel otevřít. Když se spatřili, objali se tak vroucně, jako by se neviděli
nejméně sto let. Když se od sebe odtrhli, Petr se na něj s obavami podíval a řekl : "Ještě jsi nezměnil svůj názor na dívky ?"
"Ne," řekl suše Ondra. "A ještě dlouho nemám v úmyslu jej měnit." "Jak myslíš, ale je to škoda. Jsi skvělý kluk a kvůli nějaké pitomé holce to nestojí za to, abys byl do konce života sám."

Petře, já vím, že to se mnou myslíš dobře, ale já to teď opravdu řešit nechci. Navíc, tak starý ještě nejsem. Nebo snad ano ?" Řekl v žertu. "To samozřejmě ne." Oba se tomu zasmáli.
"Pojďme ke stolu."
"Čau", řekl, když spatřil Adélu. "Ahoj", snažila se říct
klidně. Ve chvíli, kdy se chystala zasednout ke stolu, Petr jí galantně odsunul židli. "Díky." Řekla s úsměvem.
"Tak, teď už nám myslím nic nebrání v tom, abychom se pustili do jídla." "Tak tedy dobrou chuť, přátelé." "Dobrou chuť." Ozvalo se sborově.
Protože Petr zaujal místo vedle Adély, měla stažený žaludek a nedokázala se na nic soustředit. Místo do talíře pokukovala po něm. Ondra však byl ve střehu a nemohl si nevšimnout její rozpačitosti. "Tobě nechutná ?" Zeptal se na oko. "Právě naopak. Je toho až příliš."
…..
…..
Petrův talíř zel brzy prázdnotou. "Díky moc za večeři. Byla výborná. Mile jste mě překvapili. Šunkofleky patří k mým nejoblíbenějším jídlům." Při těch slovech se zvedal a chystal se zasunout židli. "Ne!" Vykřikla Adéla, jako kdyby jí chtěl někdo ublížit a nechtěně se dotkla Petrovy ruky. "Nechoď ještě." "Ano." Přitakal Ondřej. "Zůstaň, popovídáme si." Na přímluvu obou si sedl zpátky na židli.
"Omluvte mě, prosím, pánové, musím si na chvíli odskočit."

Když Adéla odcházela, Ondra na ni povzbudivě mrkl. Teď zůstal s Petrem o samotě. Přesně tak, jak si to přál.
"Musím se tě na něco zeptat. Buď upřímný. Cítíš něco k Adéle ?"
"Od první chvíle, co jsem ji uviděl, mi vyrazila dech. Byla spanilá jako anděl. Učarovaly mě její smaragdové oči. Já jen … nechci nic uspěchat. Znám ji sice jen chvíli, ale přesto mám pocit, že bych celý svůj život dokázal strávit po jejím boku." "Jediné, co ti k tomu můžu říct je, že jste oba na dobré cestě. Ale o jedno tě prosím. Pokud by vám to spolu vyšlo, což podle všeho asi výjde, opatruj ji , jak nejlépe dovedeš. Je sice mladá, ale už si taky vytrpěla své.""Neboj, nedovolím, aby jí kdokoli ublížil."
"Tak, pánové, jsem tady. Doufám, že jste mě náležitě prodrbali."
"Jak jen to šlo." Řekl Ondra s úsměvem, jaký umí vykouzlit snad jen on. Petr pohlédl na hodinky a řekl: "Je mi líto, ale je půl desáté. Už opravdu musím jít."
Adéla nahodila smutný obličej. Stačil však jediný Petrův pohled a úsměv se jí oět vrátil.
"Nebuď smutná, jinak neusnu a to bude velká škoda.... protože se
mi o tobě nebude zdát." Adéla sklopila oči a zčervenala. "Tak dobrou noc všem." Rozloučil se Petr a vyrazil na cestu.
"To byl nádherný den." Zkonstatovala Adéla, sotva se za ním zavřely dveře. "Víš, co je na tom všem nejzajímavějšího ? Že ho znám sotva pár hodin a už v mém srdíčku zanechal ten nádherný pocit... kdybych tak věděla, jestli je to oboustranné."
Ondra velmi dobře věděl, jak se věci mají. Neřekl však ani slovo, jen se sám pro sebe usmíval.
Adéla zívla. "Běž si lehnout, byl to náročný den." "Ty nepůjdeš ?"
"Hned, co umyju nádobí."
"Tak fajn, ale dlouho nesviť." "Neměj obavy. Dobrou noc a pokud možno i hezké sny." "Děkuji, tobě taky."
Sotva Adéla odešla do pokoje, Ondra se sesul na židli a sklonil hlavu. Myslel si, že myšlenka na špinavé nádobí ho udrží vzhůru, ale únava byla silnější a přemohla jej, takže nakonec usnul.
Mezitím si Adéla, nic netušíc, natřepala peřiny a pak do nich skočila.Když zavřela oči, připadala si jako v ráji. Dala si ruce za hlavu a snila. Pomalu usínala a do spánku se jí kradl přenádherný sen. Nebyl o nikom jiném, než o Petrovi. Leželi spolu na rozkvetlé louce a koukali se na blankytně modré nebe. Kolem nich poletovali pestrobarevní motýli a v korunách stromů si prozpěvovali ptáčci. Bylo jim nádherně. Najednou se Petr dotkl její ruky a něžně ji stiskl. Podívali se na sebe. Petr se naklonil, aby Adélu políbil. Už už cítila jeho horké rty na svých, když v tom ji probudila hrozná bouřka.
Celá vyděšená se posadila na postel. Pak se rozhodla, že si půjde do kuchyně pro sklenku vody.Když uviděla spícího Ondru, řekla si, že ho nebude budit. Vzala lehkou přikrývku a položila ji na něj. Pak, jak nejtiššeji mohla, nádobí umyla.

Pravidla lásky

2. února 2011 v 19:21 | co-mohl-napsat-zivot.blog.cz
Aby vztah fungoval, je třeba si vymezit některá pravidla. Myslím, že žádný vztah nemůže být "dokonalý", ale může být o něco lepší, když bude splňovat pár bodů, které mám ověřené a chci se s vámi o ně podělit. Tady jsou

1. Vždy si na sebe najdeme alespoň chvíli času.

2. Budeme si důvěřovat.

3. Nikdy nebudeme říkat slova bez rozmyslu.

4. Vždy se budeme snažit najít společné řešení

5. Budeme si oporou

6. NIKDY si nebudeme LHÁT

7. Vždy si budeme věrní

8. Budeme si odpouštět.

9. Nikdy níc nevzdáme

10. Vždy se budeme snažit chodit včas.

11. Budeme vztah čímkoli obohacovat

12. Nikdy nebudeme na nic přísahat.



Vysvětlivky

1. Asi není úplně fér, když se své milé/ milému neozveme déle, než týden. Na druhou stranu nemůžeme chtít nemožné. Vybrala bych si zlatou střední cestu. Minimálně jednou týdně by jste se měli vidět, nebo slyšet...

2. Nedávno jsem zkoušela takovou zkoušku důvěry. Zavázala oči a řekla mu, že jestli mi opravdu důvěřuje, nechá se mnou vést. Hmm.. zvládl to na výbornou.
Ale důvěra samozřejmě nespočívá jen v tomto malém testíku, ale v něčem jiném. Ostatně na to by jste měli přijít každý sám. Tahle malá mrška je totiž ve vztahu VELMI, VELMI důležitá.

3. To znamená, že si dvakrát rozmyslíme, co řekneme, ač jsme sebevíc naštvaní. Ne nadarmo se říká : Dokud je slovo na jazyku, je tvým otrokem. Jak mile ti z pusy vyletí, jis jeho otrokem ty. Jinými slovy  : Co jednou řekneš, nevrátíš zpět. A upřímně... ve vtahu je přece mnohem víc pozitivních, než negativních věcí, a byla by velká škoda, kdyby se rozpadl kvůli něčemu takovému.

4. Jinými slovy kompromis. Skoro vše závisí na společné domluvě. Ty ustoupíš v tomhle, on zase v jiném. Konečným řešením by však měla být shoda, dohoda, říkejte tomu jak chcete. Zkrátka společné řešení.

5. tzn . Ne vždycky se daří ve škole, nebo v rodině právě nastala třetí světová. Nedá se nic dělat. Vztah by měl být i tom, že jeden druhého pochopí, může se mu s něčím svěřit, pomoct... Zkrátka nikdy bychom svou milou/ milého neměli nechat ve štychu.

6. Upřímnost. I tak by se to dalo nazvat. Od toho se odvíjí i pravidlo číslo dvě. Jak si můžete důvěřovat, když si budete lhát. Pokud je tu něco závažného, co byste své drahé polovičce říct, řekněte ji to hned v počátku vašeho vztahu.

7. Nikdo není dokonalý, ale to není důvod si po několika letém vztahu hledat jinou dívku. A ještě k tomu za jejími zády.  Chyby se musí odtraňovat, popřípadě brát svého milého/ milou takové, jací jsou.

8. Prkotiny typu : Rozlil jsem kafe, zacákal jsem auto, nekoupil jsem to, co jsem měl, by se dopouštět měli. Jsou horší věci, kdy by se odpouštění mělo zvážit. Třeba takové násilí. Nedovedu si představit, že by muž udeřil ženu. Bohužel i takové případy se stávají... Já se snažím držet zlatého pravidla : Dokážu odpustit, ale ne zapomenout...

9. Vážná nemoc, opraváky, nebo třeba událost, která nám výrazně změnila život. Tohle mohou být důvody, proč chceme něco vzdát. Ale máte přece jeden druhého a to je důležité. Když budete držet spolu  a budete si všelijak pomáhat, není možné, aby jste myšlenky na to to vzdát, nezapudili.

10. nemluvím o pěti minutovém zpoždění, ale nechat někoho čekat dvě a půl hodiny jen tak, tím myslím bez pádného důvodu, mi příjde prostě blbé.

11. Kytky, dárky, nové zkušenosti a pod. Tohle taky hodně pomáhá. Sexuální stránku raději nechám na vás. Ale říká se, že se má zkusit všechno.  

12. Známý citát z Romea a Julie praví : Nepřísahej mi svou lásku při luně, neboť když neroste, ubývá. Tak to vidím i já...


Hodně štěstí a mnoho úspěchů ve vašem vztahu přeje



                                                               Vaše Ája