Kapitola 7
První stránky deníku
"Milý deníčku.
Před čtyřmi dny jsem utekla z domova. Už jsem to jednoduše dívat na to, jak táta maminku bezdůvodně bije. Tentokrát to přehnal. Druhý den jsem se stala obětí přepadení. To bylo to nejhorší , co jsem v životě prožila. Momentálně bydlím u Ondry.
Nebýt jeho, možná bych už ani nežila. V poslední době mi zachránil život i panenství. Stará se o mě jako o vlastní sestru.
Na jednu stranu to nechápu. Málokdo by se takhle zachoval.
Na druhou stranu jsem mu za to strašně moc vděčná.
Ukázal mi nový smysl života. Zavedl mě do kostela.
Nikdo nikoho nesoudil, všichni spolu vycházeli.
Díky němu jsem také potkala Petra. Kluka, který mě okouzlil a do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Včera jsem s ním prožila něco nádherného.
Vzal mě k rybníku, nad nímž zapadalo slunce.
Jediná vlastnost, která mě na něm trochu znepokojuje, je jeho smělost. Zavázal mi oči a já musela jít celou dobu po slepu. Jedinou jistotou byl on. Musela jsem mu důvěřovat. Neměla jsem jinou možnost.
Myslím, že ke mně něco cítí.
Když jsme odcházeli, řekl mi o nějakém výletě s malýma děckama. Prý jestli bych nechtěla jet sním. Byla jsem tou nabídkou nadšená a protože ani Ondra nic nenamítal, rozhodlo se. Za týden pojedeme. Upřímně se těším. Už od maličkama jsem snila o tom, že jednou budu dělat vedoucí nějakým malým dětem.
Teď se mi můj sen konečně splní.
Dnes máme jít do aquaparku. Jsem zvědavá, jak budu vypadat v plavkách. Z domu jsem si totiž kromě modřin odnesla i několik komplexů méněcennosti. A jeden z nich je právě ten, že si připadám tlustá.
Ondra se mi to snaží všemožně vymluvit. Jak tak nad tím uvažuju, v aqaparku bude spousta pěkných dívek. To by v tom byl čert, aby alespoň tam nějaká Ondru nezaujala. No nic. Musím už jít, ale večer sem určitě napíšu..."
...ÚTERÝ VEČER …..
"Ještě teď cítím vůni chlorované vody. Dnešek stál opravdu za to. Cákali jsme po sobě, smáli se na celé kolo, zkrátka byla legrace. Nemohla jsem si nevšimnout jedné rusovlásky. Celou dobu po Ondrovi pokukovala. Mohla na něm oči nechat. Myslím, že on si toho byl dobře vědom. Zítra nás všechny čeká náročný den.
Chystáme se na velkou túru na kolech. S těma dvěma si opravdu nemůžu ztěžovat na nudu.
I když vím, že už bych měla jít spát, vůbec se mi nechce. Vzpomněla jsem si totiž na maminku. Co asi dělá ? Myslí na mě, jako já na ni? To už se zřejmě nikdy nedovím. Zbývá se jen modlit a doufat, že Bůh ještě někdy svede naše cesty dohromady.
Mě…..ČTVRTEK ODPOLEDNE......
"Milý deníčku, omlouvám se, že píši až dnes, ale včerejší túra byla dost vyčerpávající. Já si ale neztěžuju. Alespoň budu mít dobrou kondičku. Výlet už klepe na dveře. Dnes se vyspím a zítra pojedem. Jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat. O Dobešově slyším poprvé. Je to prý v blízkosti Oder. No uvidíme.
Ještě si nachystám věci na zítřek, prtože jak se znám, určitě se mi ráno nebude chtít..."
…....PÁTEK DOPOLEDNE.......
"Pokoj uklizený, věci sbalené. Teď už jen lenošit a čekat, až Péťa dorazí.... Ale ne, právě jsem to zakřikla. Ondra mě volá k obědu. No nic, tak já běžím...."
Dole to nádherně vonělo pórkovou polévkou.
"Tak co, sbalená ?" "Řekla bych, že jo." "No jen aby." "No dovol ? Za koho mě máš ?" "Promiň, jen nechci, abys odjela nepřipravená a aby sis to tam náležitě užila."
"To já se omlovám, že jsem po tobě tak vyjela. Děkuju, že se o mě tak staráš."
Ondra se jen usmál a víc to nekomentoval.
ním názor a jdu spát. Říká se přece, že spánek je nejlepší lékař. Brzy zase napíšu."
