close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





                 Welcome











.

Večeře s Petrem = kapitola 5.

8. února 2011 v 9:28 | co-mohl-napsat-zivot.blog.cz |  Kapitoly do mojí knihy
Kapitola 5

Večeře s Petrem

Když vystoupili z autobusu a došli až k útulnému domečku na pokraji lesa, Ondra upadl do hlubokého křesla a s upřímným výdechem řekl : "Konečně doma." Oba se shodli na tom, že potřebují na chvíli vydechnout. Ondra znuděně pohupoval nohou a Adéla, uvelebená na gauči, si obtáčela prámínek vlasů kolem prstu. Brzy se jim začali klížit oči , a tak na chvíli usnuli.
Jak spali, čas utíkal.
Jako první se vzbudila Adéla. Zdál se jí ošklivý sen. Trhla sebou a když si uvědomila, že zaspala, podívala se na hodinky. S hrůzou zjistila, že už za hodinu a půl bude Petr zvonit u dveří. Vyletěla z gauče a začala lomcovat s Ondrou.
"Ondro, Ondro, vstávej, za chvíli máme návštěvu a my ani nezačali s večeří." "Bez obav." Řekl a za doprovodu zívání se řádně protáhl. Jelikož si rozdělili, kdo bude co dělat, šla jim práce od ruky. Když se dvířka trouby zavřela, Adéla si postěžovala. "Doufám, že se to stihne upéct dřív, než Petr příjde." "To já taky, bývá dochvilný."
Netrvalo dlouho a vůně šunkofleků zaplnila celý dům...

…. Přesně, když starožitné hodiny po babičce odbíjely půl sedmé, zazvonil u dveří zvonek. Adéle se rozbušilo srdce. Ondra šel otevřít. Když se spatřili, objali se tak vroucně, jako by se neviděli
nejméně sto let. Když se od sebe odtrhli, Petr se na něj s obavami podíval a řekl : "Ještě jsi nezměnil svůj názor na dívky ?"
"Ne," řekl suše Ondra. "A ještě dlouho nemám v úmyslu jej měnit." "Jak myslíš, ale je to škoda. Jsi skvělý kluk a kvůli nějaké pitomé holce to nestojí za to, abys byl do konce života sám."

Petře, já vím, že to se mnou myslíš dobře, ale já to teď opravdu řešit nechci. Navíc, tak starý ještě nejsem. Nebo snad ano ?" Řekl v žertu. "To samozřejmě ne." Oba se tomu zasmáli.
"Pojďme ke stolu."
"Čau", řekl, když spatřil Adélu. "Ahoj", snažila se říct
klidně. Ve chvíli, kdy se chystala zasednout ke stolu, Petr jí galantně odsunul židli. "Díky." Řekla s úsměvem.
"Tak, teď už nám myslím nic nebrání v tom, abychom se pustili do jídla." "Tak tedy dobrou chuť, přátelé." "Dobrou chuť." Ozvalo se sborově.
Protože Petr zaujal místo vedle Adély, měla stažený žaludek a nedokázala se na nic soustředit. Místo do talíře pokukovala po něm. Ondra však byl ve střehu a nemohl si nevšimnout její rozpačitosti. "Tobě nechutná ?" Zeptal se na oko. "Právě naopak. Je toho až příliš."
…..
…..
Petrův talíř zel brzy prázdnotou. "Díky moc za večeři. Byla výborná. Mile jste mě překvapili. Šunkofleky patří k mým nejoblíbenějším jídlům." Při těch slovech se zvedal a chystal se zasunout židli. "Ne!" Vykřikla Adéla, jako kdyby jí chtěl někdo ublížit a nechtěně se dotkla Petrovy ruky. "Nechoď ještě." "Ano." Přitakal Ondřej. "Zůstaň, popovídáme si." Na přímluvu obou si sedl zpátky na židli.
"Omluvte mě, prosím, pánové, musím si na chvíli odskočit."

Když Adéla odcházela, Ondra na ni povzbudivě mrkl. Teď zůstal s Petrem o samotě. Přesně tak, jak si to přál.
"Musím se tě na něco zeptat. Buď upřímný. Cítíš něco k Adéle ?"
"Od první chvíle, co jsem ji uviděl, mi vyrazila dech. Byla spanilá jako anděl. Učarovaly mě její smaragdové oči. Já jen … nechci nic uspěchat. Znám ji sice jen chvíli, ale přesto mám pocit, že bych celý svůj život dokázal strávit po jejím boku." "Jediné, co ti k tomu můžu říct je, že jste oba na dobré cestě. Ale o jedno tě prosím. Pokud by vám to spolu vyšlo, což podle všeho asi výjde, opatruj ji , jak nejlépe dovedeš. Je sice mladá, ale už si taky vytrpěla své.""Neboj, nedovolím, aby jí kdokoli ublížil."
"Tak, pánové, jsem tady. Doufám, že jste mě náležitě prodrbali."
"Jak jen to šlo." Řekl Ondra s úsměvem, jaký umí vykouzlit snad jen on. Petr pohlédl na hodinky a řekl: "Je mi líto, ale je půl desáté. Už opravdu musím jít."
Adéla nahodila smutný obličej. Stačil však jediný Petrův pohled a úsměv se jí oět vrátil.
"Nebuď smutná, jinak neusnu a to bude velká škoda.... protože se
mi o tobě nebude zdát." Adéla sklopila oči a zčervenala. "Tak dobrou noc všem." Rozloučil se Petr a vyrazil na cestu.
"To byl nádherný den." Zkonstatovala Adéla, sotva se za ním zavřely dveře. "Víš, co je na tom všem nejzajímavějšího ? Že ho znám sotva pár hodin a už v mém srdíčku zanechal ten nádherný pocit... kdybych tak věděla, jestli je to oboustranné."
Ondra velmi dobře věděl, jak se věci mají. Neřekl však ani slovo, jen se sám pro sebe usmíval.
Adéla zívla. "Běž si lehnout, byl to náročný den." "Ty nepůjdeš ?"
"Hned, co umyju nádobí."
"Tak fajn, ale dlouho nesviť." "Neměj obavy. Dobrou noc a pokud možno i hezké sny." "Děkuji, tobě taky."
Sotva Adéla odešla do pokoje, Ondra se sesul na židli a sklonil hlavu. Myslel si, že myšlenka na špinavé nádobí ho udrží vzhůru, ale únava byla silnější a přemohla jej, takže nakonec usnul.
Mezitím si Adéla, nic netušíc, natřepala peřiny a pak do nich skočila.Když zavřela oči, připadala si jako v ráji. Dala si ruce za hlavu a snila. Pomalu usínala a do spánku se jí kradl přenádherný sen. Nebyl o nikom jiném, než o Petrovi. Leželi spolu na rozkvetlé louce a koukali se na blankytně modré nebe. Kolem nich poletovali pestrobarevní motýli a v korunách stromů si prozpěvovali ptáčci. Bylo jim nádherně. Najednou se Petr dotkl její ruky a něžně ji stiskl. Podívali se na sebe. Petr se naklonil, aby Adélu políbil. Už už cítila jeho horké rty na svých, když v tom ji probudila hrozná bouřka.
Celá vyděšená se posadila na postel. Pak se rozhodla, že si půjde do kuchyně pro sklenku vody.Když uviděla spícího Ondru, řekla si, že ho nebude budit. Vzala lehkou přikrývku a položila ji na něj. Pak, jak nejtiššeji mohla, nádobí umyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama