close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





                 Welcome











.

Září 2013

Setkání s Maniakem

18. září 2013 v 15:26 | Alena Hrubá
Pokouším se trošku prorazit do světa slávy, ale na tuhle dobu jsem asi moc velký romantik, protože když knihy nejsou přehlceny sexem a násilím, mám dojem, že se prostě nemůžete uchytit :(
Proto bych v soutěžní povídce : Setkání s literární postavou, ráda nahlédla do hlavy Grantleyského rozparovače, George Markahama, kterému vdechla život výborná spisovatelka Martina Cole.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konečně jsem dosáhla svého vysněného cíle. Psát do novin ty nejnapínavější články a zpovídat ty největší psychopaty,vrahy a všemožně nevyrovnané úchyly, abych věděla, co se odehrává v jejich choré hlavě. Už jsem sice měla pár es v rukávu, ale tohle bylo něco jiného. Byl to Londýn. Tedy přesněji řečeno Grantley a právě tam na mě čekal největší solo kapr. George Markaham. Byl nedávno propuštěn za dobré chování a já, jakožto novinářka, byla u toho. Všichni ostatní kolegové se na něj slétli jako supi. On se však podíval na mě, vzal si mě stranou a přislíbil, že mi poskytne soukromý rozhovor.
Byl listopad a já čekala na smluveném místě. V odlehlém parku, kde na zem padaly listy a vítr si s nimi laškovně pohrával. Pomalu se smrákalo a já netrpělivě vyčkávala jeho příchodu.
Najednou jsem ho spatřila. Při pohledu na jeho ledové oči a úsměv, při kterém sotva odhaloval zuby, mi naskočila husí kůže. Celá nesvá jsem vytáhla svůj poznámkový blok. "Proč jste spáchal všechny ty vraždy ? Měl jste nějaké trauma z dětství ? Zasloužilo si zemřít i to dítě ?" On ale zarytě mlčel. Pak najednou promluvil. "Všechny ženský jsou děvky. Dokonce i ty. Jinak bys sem nepřišla." Pohled mi padl na jeho kabát, z jehož kapsy vytahoval svůj armádní nůž. Chtěla jsem křičet, ale stáhlo se mi hrdlo. Než jsem stačila zareagovat, ucítila jsem chlad ostří, které mi proťalo tepnu na krku. Celý svět se mi jakby vzdaloval. Jen z dálky jsem slyšela jeho smích, hraničící s hysterií.
Probudila jsem se až v nemocnici. Jak jsem mohla být tak hloupá ? Více mně však trápila otázka, proč mě George, jako jedinou, nechal žít, když všechny jeho oběti zemřely. Ví vůbec, že jsem přežila ?NOvinářka přežila útok Grantleyského rozporavače. Tisk se toho chytí. Nejhorší na tom bylo, že pokud opravdu neví, že žiju, dozví se to a pokusí se mě zabít znovu...